Výživné Každé druhé manželství se rozvádí a geometrickou řadou tak roste počet dětí, u kterých je potřeba vyřešit jejich výživu po rozvodu. Výživné je problém, který se dnes dotýká téměř poloviny naší populace, přesto se stát tváří, jako kdyby tento problém vůbec neexistoval.

Na internetu můžeme najít celu řadu webů, článků a diskusí o výživném. Obsah vždy odpovídá autorově zainteresovanosti na výživném. Články novinářů obvykle obsahují převzaté informace z „oficiálních zdrojů“, ale ani náznakem se nesnaží odkrýt podstatu problému a pouze udržují širokou veřejnost v blaženém nevědomí, ve kterém často žije i sám autor. Vše ostatní se už dělí na tři „zájmové“ skupiny, které nejsou schopny nalézt společnou řeč. Matky* samoživitelky v zájmu dětí usilují o co nejvyšší výživné, častěji však, aby vůbec nějaké výživné na děti pravidelně dostávaly. Otcové* se zvyšování výživného brání, protože stejně jako dětem, i jim rostou životní náklady, chtěli by mít přímou kontrolu nad uspokojováním potřeb dítěte nebo dokonce o děti pečovat stejnou měrou jako matky formou střídavé péče. Třetí skupinou je rozvodový průmysl (advokáti, OSPOD, soudní znalci) v čele s opatrovnickou justicí*, který na místo stanovení a prosazování jasných pravidel výživného, žene rodiče dětí (nebo dokonce děti proti rodičům) do války o výživné, na kterou doplácejí především děti.  

Na těchto stránkách se pokusíme zpřístupnit všechny doposud zamlčované nebo do značné míry zkreslené informace o výživném.

* Vysvětlivky

Podle Ústavy České republiky jsou si všichni před zákonem rovni. Problematika výživného je obecně řešena v Občanském zákoníku, kde se hovoří o rodičích. Podle této zásady by se tedy v případě výživného mělo správně hovořit o rodičích nebo o oprávněném (příjemce výživného) či povinném (plátce výživného). Opatrovnická justice však ve více jak 90 % případů svěřuje děti do výlučné péče matky a přiznává velmi rozdílná práva matkám či otcům. Při otevřené diskusi na téma výživné proto nelze tuto otřesnou realitu přehlížet, hovořit v neutrálních označeních osob a vyhnout se diskriminačnímu označování osob podle jejich pohlaví.